Tak jsme odlétali RCEJ a odzkoušeli
něco nového (RCEK-???)
Ano, podle pravidel SMČR jsme odlétali soutěž RCEJ, kde jsme
se snažili zajistit, aby soutěžící se co nejvíce prostřídali
v jednotlivých skupinách. Při nízkém počtu to však není dost
dobře možné. Proti pravidlům startér neodříkával „Otče náš“,
jak je uvedeno v pravidlech, ale startující byli informováni
pomocí automatického zvukového znamení. Tři zvukové signály
na začátek a na dlouhý signál začátek letového času, pípnutí
po deseti sekundách do jedné minuty. Další pípnutí v osmé
minutě a od devíti po deseti sekundách , závěr po jedné sekundě.
1. poznatek: Nahrát odpočítávání času jenom jako akustický
signál je asi výhodnější, než aby každý pořadatel měl svoje
vlastní komentování podobné lidové tvořivosti. Akustický signál
je jednoznačný.
Přistávalo se podle pravidel bodování za přistání, po jednom
metru od středu. Celkem se nám povedlo bez stresu odlétat
pět kol. Zaslouženě vyhrál Jirka Váňa, nečekaně následovaný
Jirkou Holubem a v závěsu za nimi Ruda Vybíral.
Důležité ale bylo, že v rámci přestávek jsme odzkoušeli i
jiné modely a jiná pravidla. Uspořádali jsme soutěž modelů
v pracovně nazvané kategorii RCEK. Jsou to zhruba ty samé
modely jako v RCEJ ale je zde rozdíl v použité motorové jednotce.
Místo stejnosměrné „4stovky“ s převodovkou, jsou používány
motory střídavé bez převodovky a s omezením jejich rozměrů.
2. poznatek: Že by ale byl markantní rozdíl v dosažené výšce
jednotlivých modelů nelze jednoznačně říci. Ano záleží na
modelu, konstrukci, váze, profilu, provedení, záleží na pilotním
umění, záleží na počasí, ale že by to byl jenom motor??? Odborníci
mě budou přesvědčovat o opaku.
3. poznatek: Tady se divím proč to nejde létat společně, jako
to létají na Slovensku. Byla by i větší šance jak schválit
pravidla pro použití oběžek , když by se jednalo jenom o úpravy
pravidel stávajících. Ale to je věcí jiných kolegů modelářů.
Rozlosovali jsme soutěžící do skupin a vyšlo to tak, že
se létalo na čtyřech startovištích a v kole tři rundy.
3. poznatek : Je nutné aby soutěžící se nahlásili včas před
konáním soutěže a při příjezdu již neměnili nahlášené kanály.
Jinak je v tom zmatek a na letišti se to dosti špatně předělává.
Startování a průběh letů včetně přistání jsme převzali
z F3J a RCEN - následovně: Klid motorů, tři pípnutí krátká,
čtvrté pípnutí „Start“, v tomto okamžiku soutěžící zapíná
motor a model se zapnutým motorem startuje. Při vypnutí
motoru hlásí časoměřiči jednoznačně „Vypínám TEĎ“ a na slovo
TEĎ časoměřič zapíná stopky a měří čas kluzu do 10té minuty.
Zvukovým signálem je označena 8má a 10tá minuta. Kdo přelétá
má čas co nalétal do 10té minuty a nemá přistání. Přistání
se bodovalo dle specifikace používané v F3J , tj. body cca
po 20ti centimetrech do dvou metrů a pak až po metru.
4. poznatek: Pro informovanost o čase má pilot pomocníka.
Startér má jiné starosti. Časoměřič musí sledovat model,
kdy přistane a ne koukat na stopky a někomu hlásit čas po
sekundách. Jemné rozdělení bodů za přistání roztřídí startovní
pole.
Celá organizace soutěž pak proběhla následovně :
- 1/ Každá odlétaná runda byla přepočítána na 1000 bodů
vítěze.
- 2/ Po čtyřech kole byl udělán součet bodů a sestaveno
průběžné pořadí.
- 3/ Podle tohoto pořadí byly udělány (u nás) tři finálové
skupiny (C finále = 12.- 9., B finále = 8. – 5., A finalé
= 4. – 1.).
- 4/ Takto se letělo páté kolo.
- 5/ Přepočítané výsledky dosažené ve finálových letech
jsme přičetli k pořadí po čtyřech kolech a nejhorší výsledek
se škrtal.
- 6/ Takto vzniklo konečné pořadí. Vyhrál Tomáš Hrubý. Druhý
byl Ruda Vybíral a třetí Petr Hasman.
5. poznatek: Systém finálových letů v tomto provedení dává
možnost soutěžícím vylepšit si svoje postavení po základní
části. V plné míře se to zde projevilo. T. Hrubý byl po
základní části na 5té místě, ale tím že získal 1000 ve finále
B, vyhoupl se až na 1. místo. Ve finále A, naopak Ruda Vybíral
naložil všem a získal 1000. A tím se vyhoupl na druhé místo,
protože Petr Hasman dostal od něj nakládačku a díky horšímu
škrtacímu výsledku skončil na místě třetím. Ke změnám docházelo
i na dalších místech. Jednoduše, systém udělá soutěž nerozhodnutou
až do posledního kola.
6. poznatek: V RCEJ se letělo 9 rund, v klubové se (RCEK)
se letělo 15 rund celkem
24 startu. Začali jsme v 9:00, vyhlášení bylo ve 14:30.
(Nebyla přestávka na oběd) Nešel nám počítač, počítal jsem
ručně, dalo se to zvládnout. Tudíž neměl by být problém
odlétat soutěž s 25ti soutěžícími na čtyři základní kola
a 5 rund finále. Když už soutěžící někam jede, ať si zalétá.
7.poznatek: Není třeba vymýšlet si další omezení jak a co.
Jenom si přiděláváme práci pro pořadatele a nutíme soutěžící
jít určitým absolutně omezeným směrem a jenom v určitých
mantinelech. Použití předepsaných motorů, předepsané baterie,
použití převodovky ano-ne, omezení motorového času apod.
. Svým způsobem tímto potlačujeme ať dobrovolně- nedobrovolně,
úmyslně – neúmyslně tvořivost a pokrok jednotlivce. Asi
by mělo být v obecném zájmu vytvářet podmínky pro získávání
široké základny soutěžících a modelářů a ne omezovat pravidla
takovým způsobem, že vzniknou speciály s náklady na jejich
provoz tak vysokými, že v samém začátku nováčci se přesunou
do jiných oblastí (doufám, že ne do hospod a k narkotikům
ale třeba na polystyrény).
8.poznatek: Jestli že někdo zatracuje na různých internetových
stránkách kategorie RCEN nebo RCEO, tak po této soutěži
mohu konstatovat, že způsob soutěžení podle pravidel navržených
pro RCEK je jenom obdoba pravidel RCEN nebo RCEO s předepsanými
omezeními. Ano, také všichni vystoupali (jak 400ky, tak
i stříďáci) do nedohledné výše a pak zbytek napadali. Někdo
s termikou, někdo s klesákem ( rozdíl jenom v délce padání
– sorry letu). Ale proč ne.
Malá technická připomínka – podle všeobecných pravidel
SMČR
6.2.2. Je povinné:
Všechny kužely a dopředu směřující pevné části modelu musí
mít poloměr nejméně 5 mm,
nejmenší poloměr nosu modelu je 7,5 mm.
Toto mě napadlo v okamžiku, kdy jsem viděl několik způsobů
přistávání systémem zapíchnutého oštěpu. (Dříve jsme si
mysleli, že to nikdo píchat nebude, protože ohne hřídel).
A nikdo mi nevymluví, že jinde se přistává jinak. Změřili
jste si špičku kuželu, kde je šroub M3??Model asi neodpovídá.
(Turbokužel je asi OK)( To zas budu špatnej).
Takže nám se to takto osvědčilo.
PS.: Slovensko chce snad sjednotit jenom F5X a „POZOR“ –
označení jakékoliv nové zatím neschválené kategorie počátečním
písmenem „F“ není v souladu s pravidly FAI. Takto jsou označována
pravidla až jako předběžná nebo oficiální. To ale nejsou
ani jedny z těchto navrhovaných. To jenom abychom byli „světoví“
, tak to tak někdo nazval. Protož soutěž co chtějí pořádat
na Slovensku (Holič) pod hlavičkou FAI nebo Contestu nejsou
tak zrovna podle pravidel, neboť ani jedna, jako by kategorie
není zahrnuta pod hlavičkou těchto organizací.
Tudíž co z toho vyplývá, je to klubová soutěž pro všechny
pozvané na vlastní nebezpečí a náklady. Bude to dobré pro
výměnu názorů a případnou tvorbu návrhu mezinárodních pravidel.
Nemusíte mít žádné licence, ale musíte být individuálně
pojištěni proti všemu!!!
Soutěž řídil, sepsal, připomínky sestavil – Ing. Petr Cejnar
